Dny pomalu plynuly. Lékaři v Královské nemocnici měli i přes blížící se svátky stále plné ruce práce. Nebylo tedy divu, že si Hermiona nevšimla příchodu posledního týdne v listopadu.
Minulé dva týdny měla neustále něco na práci. V nemocnici byla i přes víkendy a na nějaký osobní život prostě nezbýval čas. Až na jednu výjimku, usmála se při té vzpomínce. Bylo to několik dní zpátky, když jí Edward zamával před očima lístky na koncert. Když se pak dozvěděla, že se jedná o výběr z nejlepších děl ruských mistrů, neváhala ani na okamžik.
Večer to byl vskutku vydařený. Po úžasném hudebním zážitku ji Edward pozval na večeři a následně ji doprovodil až domů. Před domem ji pak poprvé políbil. Polibek se z jemného dotyku rtů měnil na vášnivé líbání. Když se od něj Hermiona tenkrát odtrhla a popřála mu dobrou noc, zdálo se jí, že vidí v jeho očích zklamání. Nabyla dojmu, že čekal na to, až ho pozve nahoru. To ale bylo něco, co Hermiona zatím neměla v úmyslu. Chtěla si vybudovat partnerství od základů. Ne začínat postelí. Domnívala se, že by to pak mohlo stmelit jejich případný vztah.
Co se týkalo zdravotního stavu Severuse Snapea, mohla být spokojená. Spolu s doktorem Willsonem a ještě několika svými kolegy provedla operaci, při které odstranila z očí veškeré úlomky, prach a nečistoty. Zatím byla nutná regenerace poškozených tkání, proto měl přes oči stále pásku, která mu zabraňovala v jakémkoli namáhání zraku. Počítala, že mu ta páska ještě několik týdnů zůstane. Byla však plně přesvědčená v úspěšnost zákroku a v obnovení zrakových funkcí.
Čas, který netrávila v nemocnici, pak věnovala výuce mladých kouzelníků. Musela uznat, že ji to vcelku vyčerpávalo. Jak záhy zjistila, s učením úzce souvisela i klasifikace. A s klasifikací známky. Pokud tedy chtěla hodnocení z praktické přípravy lektvarů obohatit i o jiné výsledky, musela zadávat zpracování esejů na záludná témata. Následné opravování jí pak zabralo podstatnou část volného času.
Únavu na ní zpozorovali i její kolegové. Zejména pak Tedd, který ji měl přečtenou. Ale i Edward se začal strachovat o její zdraví. Musela uznat, že to byl docela příjemný pocit, když se o ní někdo staral.
Teď ji ale na podobné úvahy nezbýval čas. Slastně se protáhla ve svém křesle a nos opět zabořila do svých lékařských poznámek. Byla středa a ona chtěla naplánovat na následující dva dny, které stráví v Bradavicích mimo jiné i Snapeovy rehabilitace, aby se nenudil. Dokázala si živě představit, jak pro něj musí být dny vyplněné jen poleháváním prázdné a dlouhé. Snažila se mu je zpestřit svými návštěvami, které jí samotnou začínaly bavit. A to nejen díky slovním přestřelkám, ve kterých se stále zdokonalovala, což si však zatím sama neuvědomovala.
Rozhodně zaklapla desky a zvedla se z křesla. Chtěla se před svým odchodem zastavit za Snapem, aby ho seznámila s tím, co ho čeká. Když otevírala dveře jeho pokoje, dohonil ji Edward.
„Ahoj Herm, jak se máš? Celý den jsi nebyla k zastižení. Chyběla jsi mi.“
Hermiona pohledem zkontrolovala lůžko. Podle uvolněné Severusovy tváře nabyla dojmu, že spí. Ztišila tedy hlas, ale dveře nezavřela.
„Ahoj, Edwarde. Dnes jsem se od rána nezastavila. Chyběla? Co budeš dělat, až se vrátíš do Států?“ ptala se napůl pobaveně, napůl vážně.
„Zatím se nikam nevracím. A navíc doufám, že se mi podaří tě přemluvit, abys pak odjela se mnou.“
„To myslíš vážně? Vždyť spolu nejsme ani týden,“ smála se tlumeně.
„Přemýšlej o tom.“ Vtiskl ji polibek a byl pryč.
Hermiona byla lehce zaskočená. Fakt, že Edward myslel svoji nabídku vážně, ji více než překvapil. Nedokázala si představit, že by najednou měla opustit Londýn a s ním vše ostatní. Najednou si vůbec nebyla jistá, že je Edward ten pravý. Pořád však měla dost času na rozmyšlenou. Hodně času. Hodila to tedy za hlavu a zavřela konečně dveře. Potichu došla k jedinému obsazenému lůžku v pokoji a uchopila pacientovo zápěstí, aby změřila tep. Neměla nejmenší tušení, že Snape vůbec nespí.
Když zaslechl otevírání dveří, téměř se zaradoval. To, co však slyšel posléze se mu ani za mák nezamlouvalo.
Přestože by to nikdy neřekl nahlas, za těch několik týdnů, které tu strávil si už na přítomnost slečny Grangerové zvykl. Moc dobře svým citům a pocitům nerozuměl. Přisuzoval to vděčnosti, kterou většinou cítí pacient ke svému lékaři. Že by to mohlo mít hlubší význam zatím nechtěl připustit. Ale i tak se mu moc nelíbilo, že by Hermiona měla odjet do Států s tím doktůrkem. Uklidňoval se ale jejím slibem, který mu dala. Slíbila mu, že ho z toho všeho dostane a navíc, osobně. Přece by si teď jen tak neodjela. Nebo ano?
Neměl dnes vůbec náladu na nějaké povídání. Předstíral tedy spánek. A zřejmě velmi přesvědčivě. Nedal na sobě znát ani když uchopila jeho zápěstí. Ostatně už si na tyto její doteky zvykl. Při operaci a po ní jich bylo více než dost. Teď jen čekal, až se ujistí o pravidelnosti jeho tepu a opustí pokoj.
Hermiona zkontrolovala jeho kartu a zadívala se na něj. Chtěla ho připravit na zítřejší rehabilitace, ale rozhodně ho nechtěla budit, když tak klidně spal, jak předpokládala. Sledovala jeho nehybný, uvolněný obličej. Skoro měla pocit, že před ní leží někdo jiný. Klid, který se momentálně odrážel v jeho tváři by náhodnému pozorovateli jen těžko řekl něco o jeho opravdové povaze mrzutého profesora lektvarů. A nebo naopak právě tohle mrzoutství byla jeho maska?
To ona asi nikdy nezjistí. A pochybovala o tom, že by se to v budoucnu vůbec někomu podařilo. Na druhou stranu to ale moc nechápala. Proč byl tak zahořklý a zatrpklý? Neměl lehký život, ale teď už bylo po všem. Mohl začít od začátku. Nepatřil mezi krasavce, ale jistě má i své přednosti. A u žen rozhodně pořád bodoval, jak se přesvědčila u některých svých kolegyň či sestřiček. Jak ho tak pozorovala, uvědomila si, že zase vede ty své vnitřní dialogy, se kterými chtěla skoncovat. Bezděčně potřásla hlavou a sklonila se k němu, aby mu odhrnula pramen černých vlasů z jeho obličeje.
Severus ucítil závan větru následovaný květinovou vůní. Sklání se k němu, ale proč? Na nevyřčenou otázku dostal okamžitou odpověď. Z tváře mu zmizel pramen vlasů. Ano, tak proto. Pak už jen zaslechl tiché zavření dveří.
***** ***** *****
Chystala se nabrat hrst letaxu, když ji zazvonil mobil. Odevzdaně si vzdychla a napřaženou ruku nechala klesnout. Otočila se a pohledem vyhledala telefon. Přemýšlela, kdo to může dnes v sedm ráno otravovat. V práci všem jasně vysvětlila, že během čtvrtka a pátku není k zastižení a to do odvolání. Zatím to kolegové respektovali, teď si ale byla jistá, že jí volá někdo z nemocnice.
Samozřejmě, prolétlo jí hlavou, když se podívala na blikající display.
„Tedde, myslím, že jsem-“
„Já vím, krásko. Ve čtvrtek a pátek mizíš neznámo kam a nejsi k zastižení. Ale musel jsem to zkusit.“
„Co se stalo tak neodkladného? Za chvíli musím odjet.“
„Fajn, nebudu tě dlouho zdržovat, jen bys asi měla vědět, že tvůj pacient odmítá rehabilitovat. Myslím tím toho Snapea.“
„Jak odmítá? Copak jsem tam pro legraci? Jednou to má předepsané, tak jsem předpokládala, že ho tam George odveze a doktoři a sestry se tam o něj postarají.“
„Krásko, nečil se hned. Jen mě prosila Woodová, ta z rehabky, abych ti to dal vědět.“
„To je tedy úžasný! A můžu vědět, proč to odmítá?“
„Nevím, ale chce s tebou mluvit. Respektive to odmítá podstoupit bez tvé přítomnosti. Podezírám ho, že se do tebe zamiloval. A to tě ještě neviděl. Říkám ti, ten bude slintat, až mu sundají ty obvazy.“
„Tedde!“ okřikla ho rozzlobeně Hermiona. Vůbec teď neměla náladu na vtípky. Snapeovým výstupem se jí momentálně bortil plán jeho léčby. Jestli tedy u toho bude muset být, začnou nejdřív v pondělí. Sakra!
„Jasně, už mlčím. Ale možná-“
„Tedde, nezlob se, musím končit. Pokus se ho s Woodovou ještě přemluvit. Jinak musíme začít až v pondělí.“ vzdychla si.
„Jasně, krásko. Tak se měj.“
Hermiona naštvaně zaklapla svůj mobil. Nechápala co si to Snape zase vymýšlí. Sice ho neinformovala předem, ale ani ve snu by ji nenapadlo, že bude tak razantně proti. Kdyby to tušila, vzbudila by ho klidně kbelíkem studené vody.
Mobil nechala na stolku a konečně se odletaxovala do svého bradavického pokoje. Rychle si připravila potřebné materiály, přidala k tomu opravené úkoly a vydala se vstříc bradavickým sedmákům.
Nutno podotknou, že studenti, kteří si jakž takž zvykli na její metody tak hrozně se podobající těm Snapeovým, dnes mohli navíc pocítit její zlost. Odebrala poměrně dost bodů a byla ironická více než jindy. Nálada se jí zlepšila až po poledni, kdy mluvila s Alicí Paneovou. Tu dívku si oblíbila. Viděla v ní kus sebe a byla jí sympatická.
Odpolední ale i páteční vyučování pak probíhalo v klasickém duchu jejích metod. Celou sobotu pak věnovala opravování nahromaděných úkolů, písemek a esejí. Že se setmělo si všimla, až když nedokázala rozluštit jednotlivá písmenka. Byla hotová asi v sedm hodin. Zrovna přemýšlela, zda si půjde lehnout, nebo si ještě přečte pár stránek nové knihy, kterou si před nedávnem koupila, když ji vyrušil zvonek domovních dveří.
Zaskočeně se dívala do známých čokoládových očí.
„Ahoj Edwarde, co tu děláš?“
„Říkal jsem si, že bychom si mohli udělat hezký večer. Co ty na to?“ Před očima jí zamával lahví šampaňského.
„No... já jsem tě nečekala. Nejsem vhodně oblečená a-“
„Jsi oblečená úplně úžasně,“ oponoval jí a volnou rukou ji chytil kolem pasu.
Přitáhl si ji blíž k sobě a políbil ji. Aniž se obtěžoval přerušit polibek, jemně ji posouval do místnosti a nohou za nimi zabouchl dveře.
Hermiona se vyprostila z jeho sevření a se slovy: „Počkej, nejdeš na to moc rychle? A co to šampaňské?“ se na něj udýchaně podívala.
„Promiň, ale nějak jsem si to neuvědomil. Chutnáš líp než šampaňské,“ odvětil muž naproti ní a sehnul se k dalšímu polibku. Hermiona však rychle uhnula.
„Dobrá, vidím, že se nemůžeš dočkat toho pití,“ odvětil pobaveně a začal otevírat láhev. „Dojdeš prosím pro skleničky?“
Hermiona se za okamžik vrátila a Edward oběma nalil. Pozvedl svou skleničku: „Na nás!“
Když se oba napili pokračoval: „Už jsi přemýšlela o mojí nabídce?“
„Jestli myslíš ty Státy, tak popravdě ne. Nemám teď moc času. Navíc si nejsem jistá, jestli je to dobrý nápad. Známe se krátce, myslím, že bychom se měli víc poznat. Nechci dělat unáhlené závěry.“
„Samozřejmě budu respektovat tvé rozhodnutí, ale chci abys věděla, že bych byl vážně šťastný, kdyby ses rozhodla kladně. A nebudu na tebe spěchat. Času je dost. Zůstanu v Londýně asi až do Nového roku.“
„Děkuji. Opravdu to pro mě není jednoduché rozhodnutí.“ Vděčně se k němu přivinula.
Rukou ji zajel do vlasů a sklonil se k ní. Rty ji zlehka přejel po tváři až k jejímu ušnímu lalůčku.
„Jsi nádherná,“ zašeptal ji do ucha a políbil ji. Mírným tlakem na její rty ji donutil je pootevřít. Jazykem začal zkoumat její ústa. Hermiona se cítila příjemně až do okamžiku, kdy jí začal vyhrnovat tričko. Jemně, ale zároveň rázně ho od sebe odstrčila. Aby zmírnila dopad svého chování, usmála se a podotkla: „Tím poznáváním jsem nemyslela zrovna tuhle rovinu.“
Edward ještě mírně rozčarovaný se jí snažil oponovat: „Ale musíš uznat, že i tahle rovina je ve vztahu důležitá.“
„To nepopírám, ale nehodlám na tom vztah založit.“
„Dobře, nechtěl jsem se tě nijak dotknout. Netušil jsem, že na to jdu příliš rychle.“
Aby si ji udobřil, líbl ji na čelo. „Spokojená?“ zeptal se rošťácky.
Strávili spolu pěkný večer a Edward se už nepokusil o nic, co by jí bylo nepříjemné. Povídali si o všem možné i nemožném, a on pak kolem dvanácté zcela počestně opustil její byt.
Hermiona si rozhodně nemohla na příjemně strávený večer stěžovat...
lufiiinka
14.07.2009 10:02:03
áááááááááááááááá... úžasná kapitolka...
I LOVE tvoje texty:D
Žádné komentáře:
Okomentovat