Littera scripta manet: 17. Dopis

Oprava této kapitoly mi přišla od elu i s poznámkou, že u čtení poslouchala Best Think I Never Had od Beyonce - prý se k tomu hodí. Nechávám se jí inspirovat a přikládám i video se zmíněnou písničkou.

Severusi, příteli,

možná se divíte, že píšu po tak dlouhé době, možná se právě teď mračíte nad zvoleným oslovením, které jsem si nemohla odpustit. Ale ať tak či onak, ráda bych Vám vysvětlila pohnutky, které mě vedly nejen k činům minulým, ale i přítomným.

Za dobu, kdy jsem žila jako Nella, jste se stal mým přítelem. Nikdy jsem pro Vás nebyla Ta-holka-s-rozcuchanými-vlasy-která-za-vás-napíše-esej, a i když jste věděl, že dívka před Vámi je moták, nikdy jste se k ní nechoval povýšeně a za to jsem vděčná.

Předem se omlouvám, že Vás tu zahrnuji jistě nepodstatnými věcmi, ale je to nutné, abyste pochopil celý můj příběh a možná mi pomohl najít zbývající střípky.

První dny a týdny po tom, co jsem se stala opět Hermionou, byly obtížné; neměla jsem kam jít – jen těžko jsem mohla přijít domů a beze slov obejmout matku nebo otce. Přiznám se, i když to bolelo a bolí, nebyla jsem toho do dnes schopna a vím, že už to nikdy nebudu moct udělat bez toho, abych jim způsobila obrovskou bolest. Navíc jsem zjistila, že si pořídili miminko, nejspíš jako náplast za mé kruté zmizení v dobách Temna. Z povzdálí jsem je jednoho dne pozorovala a nedokážu narušit tu křehkou sounáležitost, která se mezi nimi začíná pomalu obnovovat, i když věřím, že v jejich srdcích zůstanu navždy.

Zpočátku jsem strávila nějaký čas na Grimmauldově náměstí. Dům byl opuštěný, zřejmě již nějaký čas neobývaný ani členy Řádu – nebylo divu, už nebyl třeba, Voldemort padl, slavilo se ještě dlouho poté a dům byl zapomenut. Připouštím, trochu mě zklamalo, že se neobjevil ani Harry, který měl k tomu domu – z Vám jistě známých důvodů – velmi blízký vztah. Nakonec jsem usoudila, že je to tak možná lepší, moje zmrtvýchvstání se tak obešlo bez humbuku a troufám si tvrdit, že Hermiona Grangerová je už dočista zapomenuta. Ačkoliv k této domněnce aktivně přispívám mírnými úpravami zevnějšku, nemohu říci, že by ve mně zemřela natrvalo. Vždycky jsem jí byla a budu.

Po čase, který jsem strávila litováním sebe sama, by se dalo říci, že jsem se probrala z letargie. Díky naspořené částce u Gringottových jsem mohla začít nový život. Tato parafráze zní docela jednoduše, ale možná právě Vy budete vědět, jak je něco podobného obtížné. Koupila jsem si hůlku, pronajala levný podkrovní byt v okrajové části Londýna a přemýšlela co dál. Věděla jsem, že chci dostudovat – univerzita, na kterou jsem si vždycky přála jít, se zdála příliš vzdálená a doposud vzdálenou zůstala, ale základní vzdělání pro mě bylo prvořadé.

Nakonec se mi to podařilo. Ten rok, který mi zbýval do ukončení studia v Bradavicích, jsem strávila v Krásnohůlkách. Když jsem chtěla nastoupit do posledního ročníku, nikdo se nepídil po tom proč. Stačilo říct, že jsem studovala v Bradavicích. Z tváří těch, kteří byli přítomni, jsem pokaždé vyčetla jen přehnanou lítost nad tím, jaká jsem chudinka, když nemůžu dostudovat na škole, kterou zničil nějaký fanatik. Vím, že teď možná trochu přeháním, ale před těmi dvěma lety to tak opravdu bylo, vždyť to jistě víte sám. To, že jsou Bradavice znovu obnoveny, na tom nic nemění.

Jak jsem psala výše, díky magickým úpravám mou pravou totožnost nikdo neodhalil a já se tak na začátku studií stala Nellou Cristelovou, tentokrát již z vlastní vůle. Možná bude znít šíleně, že jsem si vybrala tento „alias“, ale byla jsem na to jméno zvyklá a v dnešní době už ke mně neodmyslitelně patří. Jsou dny, kdy si na Hermionu ani nevzpomenu.

Po roce ve Francii – mimochodem jsem si ji zamilovala – se mi do šedého Londýna ani nechtělo vracet, ale přesto mě tam táhla zvědavost. Bylo (a je) to totiž místo, kde jsem se stala Sofií i Nellou. Vím, že za vznikem Sofie stojí Malfoy a tady bych asi měla odbočit a poděkovat Vám za všechno, co jste pro mě udělal.

Vím, slova díků nesnášíte dvakrát dobře, ale myslím, že tady jsou na místě. Tenkrát při setkání Smrtijedů jste mi ušetřil spoustu bolesti a věřím, že kdyby to bylo alespoň trochu možné, zachránil byste mě. I přesto si myslím, že jste udělal, co bylo ve Vašich silách. Možná si teď myslíte, že jste mě neuchránil tak docela, vždyť jsem přeci strávila v Malfoy Manor několik týdnů. Ale musím vás ujistit, že kromě denního přídělu Crucia a Imperia se na mě Malfoy fyzicky téměř nepodepsal, ovšem pominuli ten jistě hrozný zážitek pro nás oba, když jste ho tenkrát přišel navštívit.

Ne, opravdu Vám to nepřipomínám proto, abych Vás uvedla do rozpaků, naopak. Ta návštěva byla mým klíčem k vysvobození, respektive vržením do příjemnějšího zajetí, jakým život motáka Nelly jistě byl. Malfoy se po Vašem odchodu nezřízeně opil a chtěl si užít, jenže v tom byla ta potíž. Věděl jste, že byl impotentní? Teď už se tomu usmívám, i když připouštím, tenkrát mi do smíchu moc nebylo, ale na druhou stranu věřím, že právě tato skutečnost zachránila mnoho jeho dívek před traumaty ze sexuálního napadení. Když toho večera zjistil, že ničeho nebude schopný, poslal mě zpátky do sklepních prostor – byly vyhrazeny pro mě a pro podobné dívky, které byly jeho společnicemi, ale já už tam byla delší dobu sama.

Z dalších událostí si toho moc nepamatuji. Přepadl mě spánek, ze kterého mě uprostřed noci vzbudil nějaký muž, předpokládám, že bystrozor. Skončila jsem s pytlem přes hlavu (také nechápete proč?) a následně na mě někdo seslal Mdloby. Měla jsem a stále mám částečné problémy s pamětí. Je to, jako by se mi vrátily vzpomínky na Hermionu, ale po Nelle nezbylo nic. I když to zas není tak úplně pravda, přesto je to jen pár útržků.

A tady se ve svém příběhu zase vracím k tomu, proč jsem se do Londýna nakonec vrátila. Hledat vzpomínky. Dlouhé týdny jsem pátrala po celé své minulosti, ale řeknu Vám, není to nic snadného. Ze života Nelly mám jen trhané úlomky, ve kterých se objevuje profesorka McGonagallová, kterou oslovuji Marlene. Nevím proč, a když jsem se to pokoušela zjistit, narazila jsem na nepřekonatelnou bariéru – profesorka McGonagallová je po smrti.

Tím bylo mé pátrání u konce a dosud stojí na mrtvém bodě. Jediné co vím, že vy jste se na tom nijak nepodílel (zajímavé, že vzpomínky na Vás z „Nellina období“, jak této své životní etapě soukromě přezdívám, zůstaly nedotčeny – doufám, že Vám to není příliš proti srsti, pro mě to jsou vzpomínky, které mě ve dnech, kdy mě přepadne zoufalství nad mým osudem, dokážou povzbudit a přesvědčit o tom, že to nebylo zase tak hrozné).

Moc mě mrzí, jak jsem se k Vám tenkrát zachovala. V nejmenším jsem neměla právo Vás označit za... no však víte. Moc se stydím za to, že jsem si byť jen setinu vteřiny myslela, že jste s tím měl něco společného. I za tu „vypůjčenou“ hůlku se omlouvám, ale v ten moment mě jiné východisko nenapadlo, byla jsem v šoku, co se to se mnou stalo a když se k tomu vracím ve svých myšlenkách, stále nedokážu pochopit, proč si se mnou někdo tak krutě zahrával. Copak jsem byla pro všechny jen loutkou? Voldemort, Malfoy a teď snad i Minerva? Nebo za tím stál někdo jiný? Nevím a nejspíš už se to nikdy nedozvím...

Ale návrat do Anglie má i světlé stránky. Dostala jsem pracovní nabídku u profesora Trautnera jako jeho asistentka – je to kapacita ve svém oboru a vzhledem k tomu, že se jedná o lektvary, jistě ho znáte. Je to milý starší pán a nevadí mu, že nemám univerzitní vzdělání. Sám mě vzdělává a dokonce mi uvolnil na své katedře malou laboratoř k vlastnímu výzkumu – o tom jsem se možná zapomněla zmínit, ale nejspíš mi to nepřišlo tak důležité – už téměř pět měsíců pracuji na lektvaru, který by zabránil syndromu náhlého úmrtí kojenců. Ani nevím, proč jsem si zvolila právě tento druh zaměření; snad proto, že bych v budoucnu také ráda byla matkou a stále se navyšující počty takto zemřelých dětí nejen u mudlů, ale i u kouzelnických rodin, mě děsí.

Pracuji na lektvaru, který by pravidelným požíváním zcela zregeneroval a obnovil případné nedovyvinuté orgány a pochody v novorozeneckém těle, a tím by pak zabránil neobjasněným úmrtím spojeným právě se SIDS. Vím, že jsem si možná ukousla velké sousto, ale myslím, že jsem na správné cestě, i když jsem si vědoma, že bude ještě pořádně dlouhá.

Po večerech si přivydělávám jako laborantka, jinak řečeno vařím lektvary pro jednu londýnskou lékouzelnickou lékárnu a docela mě to baví. Tento dopis Vám vlastně píšu právě odtud (těch žlutých teček okolo si nevšímejte, prská mi tu lektvar proti chřipce ve své druhé fázi).

Nejspíš už se blížím s psaním ke konci (budu muset lektvar zchladit a rozlít do lahviček) a mám pocit, že jsem Vám napsala vše, co jsem napsat chtěla. Jsem ráda, že jsem se k tomu odhodlala, i když si dokážu představit, že vy z tak dlouhého elaborátu nadšený dvakrát nebudete.

Nejsem si jistá, zda o to vůbec budete stát, ale pokud ano, Vaši odpověď uvítám moc ráda. V tom případě si nechte Leontýnu (ta nádherná soví slečna, která si Vás teď pronikavým pohledem svých zelenohnědých očí prohlíží),

Severus zvedl zrak od rozečteného dopisu a úkosem pohlédl na ptáka, který seděl na stole vedle jeho pravice a zkoumavě si ho přeměřoval.

„Leontýna?“ vyslovil s nádechem posměchu jméno dravce, ale dřív než se stihl uhnout, schytal za to pořádný klovanec do malíčku. Rychle ucukl, ale silný zobák vykonal své.

„Zatraceně!“ zaklel, když si omotával kolem poranění čistý kapesník. „Potvoro opeřená,“ tituloval tvora nelichotivě, ale ten nevypadal, že by se ho to znovu nějak dotklo. Severus by spíš tipoval, že ve výrazu zvířete zahlédl zadostiučinění. S tichým zavrčením se vrátil k dopisu.

ale neposmívejte se jejímu jménu, je na to háklivá a klove.

Muž se podíval na kapesník, jímž prosákla krev po sovím klovnutí.

„Ano, to je dobré vědět,“ zamumlal si pro sebe.

PS: Vím, že je nejspíše pozdě se ptát, ale i tak si neodpustím otázku: Hůlka, kterou jsem Vám tenkrát vzala... dorazila v pořádku?

Hermiona

Celý dopis si přečetl ještě jednou, ale o tom, že odepíše, byl přesvědčen už po přečtení prvních řádků. Hermiona si zasloužila vědět, co se stalo a proč se stala Nellou Cristelovou.

Podíval se na Leontýnu, která si složila hlavu pod křídlo, zpod něhož vyčnívaly jen dvě opeřené uši. Doufal, že je to zvíře čistotné a v případě, že nechá pootevřené okno, samo se vyvenčí a nakrmí. Ale i přes toto opatření se natáhl pro čistý pergamen; tušil, že dopis, který se chystal napsat, rozhodně nebude z nejkratších, a čím dřív s tím začne, tím dříve se zbaví toho ptáka.

Chavelierka

24.09.2011 20:45:33

188.75.133.226

sobota 2. března 2024

17. Dopis

Žádné komentáře:

Okomentovat