Littera scripta manet: 18. Odpověď

Hermiono,

nebudu zastírat, že mě Váš dopis překvapil tím spíš, že od našeho ne zrovna šťastného shledání uběhly už téměř dva roky, ale jistě nečekáte mou odpověď začínající slovy výčitek, proto je ponechám stranou.

Z Vašeho dopisu cítím zmatek, i když se navenek snažíte působit vyrovnaně a v rámci možností i spokojeně. Je zřejmé, že se něco podobného dalo očekávat, ale podle Vašich slov soudím, že se perete se svým osudem statečně a velmi zodpovědně, i když vidím, že stále pátráte po své minulosti, respektive po tom, kdo za ní stojí. Pokládám za svou povinnost Vám poskytnout těch několik střípků, které se mi podařilo zjistit hned po Vašem odchodu, ovšem budu se muset stejně jako Vy ve svém vyprávění vrátit na začátek.

V ten den, kdy jste mi vmetla do tváře tu neomalenou nadávku jen chvíli poté, co jste se mi před očima změnila z Nelly na Hermionu, a následně zmizela i s mou hůlkou neznámo kam, jste byla prvním (a doufám, že i posledním) člověkem, který mě dokázal dokonale překvapit (snad ani Brumbál, když mě žádal, abych ho zbavil života, ve mně nevyvolal obdobné pocity). Jak jistě víte, bylo to po válce, já byl krátce před tím propuštěn z Azkabanu a jediným útočištěm byl můj dům v Londýně – Bradavice v tu dobu prakticky neexistovaly.

Nevím, co mě k tomu vedlo, (možná absence hůlky, s jejíž pomocí bych se mohl přemístit?) ale rozhodl jsem se využít Váš byt jako dočasné útočiště pro vytříbení myšlenek, což bylo v tu chvíli pro mě naprosto zásadní. Také připouštím, že jsem neměl kam jít a obchod s hůlkami otevíral až ráno. A právě ve Vašem podkrovním skromném bytě jsem našel Váš zápisník. Ano, četl jsem ho. Nebudu se za to omlouvat, protože si myslím, že jsem měl stejně jako Vy právo vědět, co se stalo a proč se to stalo.

Nejdřív jsem zápisky pokládal za nějaký podivný deník, až později mi došlo, že se jedná o sny, které se ke konci sešitu začaly prolínat se skutečností z běžného života. Bylo by příliš troufalé ptát se, zda Nella Cristelová myslela to, co si poznamenala v závěru zápisníku, vážně? Celou noc jsem uvažoval nad tím, kdo měl tak nutkavou potřebu zahrávat si s Vaším osudem, ale nepřišel jsem na nic rozumného a popravdě jsem ani nevěděl, kde hledat odpovědi.

Dalšího dne jsem si opatřil novou hůlku a rozhodl se vrátit k sobě, ale ještě než jsem se stačil přemístit, zastavila mě madame Rosmerta. Chvíli jsme vedli nezávazný rozhovor o tom, jak je možné, že jsem dokázal to, co jsem dokázal (rozumějte Rosmerta vedla rozhovor, já jen přikyvoval), ale později došla řeč i na Vás. Hostinská se prořekla, když se ptala, jak se Vám daří (viděla mě vycházet z vašeho obchodu) a co Minerva, a pak už nebylo tak obtížné dostat z ní zbytek toho, co věděla. Připouštím, nebylo toho mnoho, ale věděl jsem, kde začít.

Jako správný zločinec jsem se vrátil na místo činu – rozumějte do Bradavic. Tam mě ovšem dostihly negativní zprávy o výsledné bilanci mrtvých, zraněných a přeživších. Nebudu Vás zahrnovat čísly, ale zmíním tři jména, která ve Vašem příběhu hrála velkou roli. Ta hlavní jistě patří Minervě McGonagallové, která byla v poslední bitvě těžce zraněna a od té chvíle ležela u Munga. Dalšími dvěma, kteří ovlivnili Váš život, byli Kingsley Pastorek (zemřel hůlkou Bellatrix) a Poppy Pomfreyová (záslužně se starala o raněné).

Mým cílem bylo vyhledat Minervu, o ostatních dvou, kteří měli obdobné informace, jsem v tu dobu neměl zdání a jediným možným řešitelem celé záhady byla právě má někdejší nadřízená.

Ještě téhož dne jsem navštívil nemocnici u Sv. Munga, ale má očekávání se nenaplnila – Minerva byla v hlubokém bezvědomí způsobeném neznámou kletbou a možnost, že by se probudila, byla podle lékouzelníků nulová. V tu chvíli jsem už přestával doufat, ale do pokoje tenkrát vešla Poppy.

Už si ani nevzpomínám, co bylo tím spouštěcím mechanismem, ale po velmi dlouhém rozhovoru, kdy jsme si vyjasňovali veškerá fakta více či méně se týkající mé osoby, začala vyprávět příběh; Váš příběh, Hermiono.

Dozvěděl jsem se, že Vás našel Kingsley, který byl zasahujícím bystrozorem krátce po doznání Narcissy Malfoyové, jež našla Luciuse mrtvého v jejich sídle (věděla jste, že se zabil o křídlo klavíru, když spadl ze schodů?) a současně s tím se udala (velmi dobrý tah, když uvážíme, že ji to v konečném důsledku stálo jen několik nocí v Azkabanu). Po jeho smrti automaticky přestala fungovat všechna kouzla, která použil, a Vy jste se opět stala Hermionou. Bohužel ne na dlouho.

Ve chvíli, kdy Vás Kingsley našel ve sklepních prostorách Manoru, muselo být jasné, že s informací týkající se Vašeho znovuzrození by měl nakládat velmi opatrně. Tím bych si také vysvětloval ten pytel a omráčení.

Jako oddaný člen Řádu Vás dopravil do Bradavic, konkrétně na ošetřovnu, a šel informovat Minervu – hlavu Řádu. Ještě téhož dne se konala porada; dozvěděl jsem se o Malfoyově smrti, ale přiznávám, mé myšlenky zalétly spíš než k němu k Vám – tedy k Sofii. I když jsem se opatrně ptal, zda nebyl v sídle nalezen ještě někdo, nepřiznali mi Vás. Upřímně říkám, byl jsem zklamaný, rozladěný a hlavně naštvaný sám na sebe. Sofie byla další dívkou, které jsem nedokázal pomoci…

Po skončení porady se všichni jako obvykle rozešli domů, ale podle informací od Poppy, pro Vás té noci začal nový život. Ti tři, Kingsley, Poppy a hlavně Minerva (nikdo mi nevyvrátí, že tohle odkoukala od Brumbála) došli k závěru, že pro Vás i pro mě bude lepší a hlavně bezpečnější, když Hermiona Grangerová zůstane mrtvá. A tak Vás Minerva přetvořila na květinářku a domnívala se, že vše poběží podle jejích plánů, ve kterých ovšem předpoklad, že se my dva někdy setkáme, nebyl zahrnut.

Pamatuji si, jak mi Nella jednou mezi řečí sdělila, že si vlastně musela vybrat mezi mnou a Marlene, když na ni ta začala naléhat. Pokud to není z četby mezi řádky dost patrné, rád bych tedy přímo vyjádřil vděčnost nad tím, že jste mi věřila a neodsoudila mě jako jiní (ano, čtete dobře, starý netopýr Snape projevil vděk – asi už stárnu). Neuvědomoval jsem si to hned, ale vaše důvěra mě mnohdy držela nad vodou.

Předpokládám, že se Vám sny, v nichž byly obrazy z Vaší minulosti, zdály už v době, kdy jsme se setkali (vím, že důvěra je křehká věc a my dva jsme ji k tomu druhému hledali poměrně dlouhou dobu, ale měla jste mi o nich říct). Poppy mi tenkrát, když mi vyprávěla, jak to všechno bylo, řekla, že Minerva měla pochybnosti o síle paměťových kouzel. Dokonce její teorie spekulovala o případu, že já budu příčina Vašeho prozření. Nebyla daleko od pravdy, viďte?

Ptal jsem se Madame Pomfreyové, za jakých okolností byste si mohla na svou minulost vzpomenout, víte, co je zajímavé? Stejnou otázku jí prý pokládala i Minerva. A já dostal stejnou odpověď. Byl k tomu potřeba nějaký silný citový podnět, který jste prožila chvíli před tím, než si někdo začal zahrávat s Vaší pamětí. Myslím, že oba už v tuto chvíli víme, co to zapříčinilo.

Poppy jsem o Vaší existenci nic neřekl; nebylo by to správné a měl jsem dojem, že to je Vaše věc, o které mi nenáleží rozhodovat. A tuším, že jsem udělal správně – podle toho, jak jste se rozhodla. Madame Pomfreyová se ovšem cítí vinna, že dopustila, aby se tímto způsobem zacházelo s Vaším životem. Nella zmizela a ona se domnívá, že byla zavražděna Smrtijedy – vyvrátit tuto domněnku můžete jen vy.

Tímto bych asi ukončil své vyprávění o Vaší minulosti, víc nevím, ale předpokládám, že až na možné malé detaily se jedná o kompletní zmapování celé události.

Pokud bych Vás chtěl informovat o dalších událostech, asi bych moc nepochodil. O smrti Minervy víte – zemřela jen několik dní po té, co mi Poppy vše řekla. Bradavice, respektive to co z nich zbylo, byly během roku, který jste strávila ve Francii, znovu vybudovány a opět je z nich plnohodnotná škola na úrovni (jen ti studenti jsou stále stejně hloupí).

Já jsem se vrátil k učení. I po tak dlouhé mě občas pronásledují zkoumavé pohledy, někteří se nehodlají smířit s myšlenkou, že jsem byl zbaven obvinění; ale upřímně: kdo by měl být vůči těmto pohledům víc imunní než vysloužilý Smrtijed a vrah nejlepšího přítele? Můj život se opět pohybuje v zaběhlých kolejích, ale nebudu popírat, že to není takové, jako to bývalo. Mám pocit, že se můj život pohybuje v linii každodenní rutiny, ze které mě Váš dopis příjemně vytrhl.

Těší mě, že jste byla schopna znovu se vrátit do každodenního života, vždy jste byla silnou osobností a ačkoliv si dokážu představit, jak obtížná byla a je Vaše situace, věřím, že vše zvládnete. Nedovolte, aby bylo na Hermionu Grangerovou zapomenuto. Vím, pohřbila jste ji, respektive jste jí nedopřála zmrtvýchvstání, a já to chápu, ale pořád jste to Vy a neměňte se.

Trochu mě udivuje směr, jakým se ubíráte ve svém vzdělávání, ale nemůžu jinak, než vyjádřit jisté potěšení, že nás, lektvarologů, bude zase o jednoho víc.

Profesora Trautnera znám osobně – učil mě – a věřím, že Vám poskytne mnoho cenných rad a předá Vám veškeré své zkušenosti. Téma Vašeho výzkumu je zajímavé, ale ve spojení s Vámi mě nezaráží, naopak, je tak typické; toužíte zachraňovat a chránit (jen vzpomeňme aféru s bradavickými skřítky) a právě to by mohlo být důvodem, proč se Vám výzkum podaří úspěšně dokončit.

I Vaše zdokonalování coby laborantky v lékouzelnické lékárně je záslužné, ale dovolte mi připomínku – příště dejte do lektvaru proti chřipce špetku hřebíčku – nebude prskat.

Mé vyprávění je u konce, Hermiono. Napsal jsem Vám vše, co vím, a mrzí mě, že jsem nemohl světlo do Vašeho života vnést už dřív. Pokud byste měla ještě nějaké otázky, víte, kde mě hledat.

Severus

PS: Hůlka dorazila v pořádku.

Severus ještě jednou přelétl právě dopsaný dopis a brko odložil na dřevěnou podložku k mnoha jiným. Popsané pergameny vložil do obálky a nadepsal na ni jméno Nelly Cristelové – opatrnost nade vše.

Leontýna na něj zkoumavě pohlédla, a když pochopila, že dnes se lov konat nebude, nastavila nožku. Muž jí dopis připevnil k opeřenému tělíčku a vypustil ji ven.

Sledoval vzdalující se sovu a myšlenky mu zalétly k Nelle, která mu už nikdy z paměti nevymizí.

Michelle_Flamelova

20.10.2011 20:29:09

83.240.107.196

sobota 2. března 2024

18. Odpověď

Žádné komentáře:

Okomentovat